Ahoj všichni !
Jak jsme se
domluvili už vloni, pokusil jsem se uspořádat letošní 1. Venture sraz u nás ve Dvoře Králové n.L. pod názvem Venture sraz Podkrkonoší 2012
v termínu 01. – 03.06.2012.
Na přípravu jsem měl času dost, ale zredukovat počet míst, které jsem vám chtěl ukázat, nebylo úplně
jednoduché. A navíc týden před vaším příjezdem byla uzavřena silnice, která vede pod Černou Horou, takže jsme přišli o krásný úsek
se serpentinami a relativně slušnou silnici. Také předpověď počasí na tento víkend neslibovala nic pěkného, ale asi fakt máme protekci
nahoře, počasí bylo nakonec v pohodě. Jinak už dopředu jsem vás upozorňoval, že u nás nejsou zdaleka tak kvalitní silnice, jako byly třeba
v Beskydech a všichni jste zjistili, že tomu tak opravdu je a jsou v katastrofálním stavu. Ještě k tomu jsem během naši jízdy zjistil, že
náš foťák nezaostřuje a skoro všechny fotky jsou mázlé. Ale naštěstí jste fotili i vy a hlavně Mirlos, tím pádem mohu využít vaše
fotky k doplnění této reportáže.
A jak to všechno probíhalo :
Poté, co ve čtvrtek 31.05. do Penzionu Za vodou dojel jako první Eda Hoštička, následován Milanem s Pavlínkou, Petrskutrem, Mirlosem
s Evikem a Edou s Libuškou, jsme večer poseděli ještě s Otou a Dášou a mnou s Járou. Teklo místní pivo Tambor a také Plzeň. Naznačil jsem
program na pátek s odjezdem v 9.15 a pro dohled nad kázní účastníků byl zvolen Eda jako zástupce velitele. A byl to dobrý tah…
V
pátek 01.06. ráno v dešti dojel Rasty. Klobouk dolů, vstával někdy ve 2 ráno, aby to stihnul. Protože pršelo, rozhodl jsem, že na exkurzi
do výroby vánočních ozdob – firma OZDOBA CZ s.r.o.- majitel rodina Juklových, vás převezu auty. Není to z penzionu daleko a zbytečně
moknout a pak se pařit v teple provozovny. Věřil jsem, že než skončí exkurze, přestane pršet. A taky jo, po návratu na penzion přestalo
pršet a vyrazili jsme už na motorkách na Kuks – barokní areál, založený koncem 17. století
hrabětem Františkem Antonínem Šporkem ,národní kulturní památka, bývalé barokní lázně, nyní nejstarší dochovaná barokní lékárna U
granátového jablka a hospic se sochami Matyáše Brauna – hlavně symboly Ctností a Neřestí. Myslel jsem, že vás překvapím, jak budu
připraven vysvětlit jednotlivé sochy, ale moje materiály nesouhlasily s rozmístěním soch nebo ty sochy někdo přes noc přeházel, nevím.
Ale jinak to bylo pěkné.Tam nás dojel Ota s Dášou.
Pak jsme přes Josefov (součást města Jaroměř) - bývalou vojenskou pevnost z konce 18. století s unikátním labyrintem podzemních chodeb dojeli do
Šestajovic, do Motomuzea a muzea kočárků a panenek – majitel rodina Runštokova. Zde je mimo „běžných starých jaw a číz“ unikátní
sbírka sportovních motocyklů Praga.
Poté přesun do Nového Města nad Metují, přes Nahořany a průjezdem přes neobvyklou zvláštnost
málokde viděnou, mohutnou, z pískovcových kvádrů vybudovanou bránu,která je nahoře opatřená dvěma lvy, s postranním vchodem, nad nímž
je zazděn velký pískovcový kámen s kulatým otvorem a pamětihodným starým nápisem. Brána byla postavena v druhé polovině 19. století na
místě starobylé klenuté brány, jež zde stála od nepaměti a uzavírala spolu s kamennými ploty kolem celé obce vchod do Nahořan. V Novém
Městě nad Metují parkujeme na náměstí u krásného zámku a jdeme obědvat do Hotelu u Broučka
(mají na svých webovkách krásný popis a test). Některým chutnalo, jiným méně, mně bramborový sálát s řízečkem jo. Pořád za sucha
odjezd kolem památníku u Vysokova nad Náchodem (Památník padlým z Jízdy roku 1886 - byl to masakr), dominantou je 13 metrů vysoký žulový
jehlan s ležícím lvem z bílého mramoru, věnovaný padlým 4. a 6. Kyrysnického pluku, s výhledem na Náchod a jeho zámek a jezero Rozkoš
přes Hronov do Police nad Metují. Tady zase zastavujeme a jdeme do muzea Merkur. Ačkoliv stavebnici Merkur zná asi každý z nás, to co je k
vidění v muzeu, je nádhera. Rovněž tak překvapení, že stavebnice pořád vyrábějí a vyvážejí do celého světa, jsou ovšem poměrně
drahé. Pak už vyrážíme za slabého deštíku do Broumova a protože se rozpršelo víc a máme kofeinový a sladký absťák, nahrneme se do
cukrárny. Pršet nepřestává, přesto vyrážíme dál. Kvůli dešti jsme se vyhnuli klášteru a mířili na polskou hranici. Ovšem ne po
hlavní silnici, ale přes Martínkovice směrem na Božanov, kde jsou krásné výhledy napravo na Stolové hory a dále na Otovice. Moc nevidíme,
prší ale po přejezdu hranic déšť ustal, tak odbočíme z hlavní silnice a jedeme do kopců kolem Stolových hor, částečně jako krosová
vložka, chráněnou oblastí – do lázní Kudowa Zdroj. Cestou míjíme několik výchozích bodů na vyhlídky, ale tam se musí pěšky a to je
na delší putování. Největší koncentrace výchozích bodu je v obci Karlow. Po dojezdu do lázní Kudowa Zdroj brzdíme u vyhlášené
smažírny pstruhů – buď si ho sám chytneš nebo ti usmažej jiného. Nechali jsme si udělat už pochytané. A hned jsme s chutí pojedli. A
chutnalo určitě všem, oni to fakt umějí a za ceny poloviční než u nás. Pak startujeme a projíždíme lázeňskou částí Kudowa Zdroj kolem
nového akvaparku přes Náchod a Českou Skalici kolem jezera Rozkoš přes Výhledy (panoramata na
Orlické a Stolové hory) do Dvora Králové. A tu Ota pojal nápad zápisného, takže zamíříme do kavárny našeho kamaráda U věže (Šindelářská věž je vysoká 20 m a je vychýlená o
40 cm jako věž v Pise a je poslední dochovanou branou z původních čtyř) na lehce alkoholové růžové šampáňo s jahodou - zápisné bylo
výborné - a pak už na penzion a vzápětí do restaurace. Na parkovišti už stály i stroje Vládi s Blankou a Jirky s Dančou a za chvíli
přišli za námi do restaurace z města. Večer jsme lehce zapařili, opět s krásným smíchem Libušky.
V sobotu ráno odjezd v 9.15
přesně na náměstí ve Dvoře Králové, to už dojel i Jarda Grünner s Majkou, ale už nás beze slov opustil Eda H. Po druhém pokusu o
focení s výhledem na kostel sv. Jana Křtitele z roku 1460 a jeho dominantu věž vysokou 64 m, jsme se přes Mostek (obec, kde jsem strávil
dětství) přesunuli na nejvyšší vrchol v okolí - Zvičinu. Byl krásný výhled hlavně na Krkonoše, kde v popředí Černá hora nás
provázela skoro celý den. I Sněžka byla na dosah. Úzkou klikatou cestou jsme opustili Zvičinu a přes Doubravici, Lanžov, kolem
Vřešťovského rybníka s odbočkou na Cerekvici (obří zásobárna Čepro - strategická zásobárna pohonných hmot pro celé Česko) jsme
dorazili na Chlum. Tam je rozhledna z roku 1999 vysoká 56 m (jsou vidět Krkonoše, Orlické hory i
vnitrozemí) s vojenským muzeem a Památník války z r.1866. Tady už čeká Aleš s Jarinem a jejich známý se zelenou silničkou a také s
Venturou Franta z Trutnova, který ale má narozeniny a rodinnou oslavu, takže ten s námi nepokračuje. Několik jedinců vylezlo na rozhlednu,
ostatní doplňovali energii v bufetu. Po půlhodince vyrážíme směr Hořice v Podkrkonoší a už jsme slušná kolona 14 motorek.Poté nákup
hořických trubiček ve výrobně v Hořicích v Podkrkonoší. Dále jedeme proti směru hořického okruhu
300 Zatáček Gustava Havla a odbočujeme na Lázně Bělohrad a přes Bělou průjezd Peckou s vyhlášeným hradem k přehradě Les Království – technická památka - tady kvůli focení zablokujeme na chvilku pod
jednou z bran silnici. Vzápětí oběd v obci Nemojov (bohužel kýta bude ugrilovaná až
za 3 hodiny), takže hotovky. Po obědě, kde na nás čekal Horác s Janičkou, jedem na Hostinné a jeho obry. Aby nejel Petr a Rasty pořád sám,
nasadím jim spolujezdce, mého syna Martina a jeho holku Terezku. Po focení v Hostinném jedeme přes Rudník do Svobody nad Úpou, kde krátce
přebírá vedení kolony Eda, ovšem vlivem komunikačního šumu vyrazil o křižovatku dřív. Věděl jsem že v těchto končinách často
měří, naposled minulou sobotu,tak jsem jen sledoval, jestli třeba dneska ne. Byli tam. Vzápětí vyrazili za Edou a se svou policejní oktávkou
ho zastavili. Eda se nenechal inspirovat Tydýtem a nepraštil policajta se slovy,že jde o jiný gang i když jsme si to my všichni, co jsme
zastavili u Edy a policajtů, přáli. Eda se vzorně choval a policajti, asi když viděli, že jsme všichni jezdci tak trochu v pokročilém
stádiu věku a po prověření bezúhonnosti Edovi udělili symbolickou pokutu. Pak zase jedu první a za Maršovem odbočujeme na Pomezní boudy a
polskou hranici. Tady vydán ten správný pokyn a kdo chce, rychle vyráží serpentinami až na vrchol. Chtěli skoro všichni. Při té rychlosti
proto ani skoro nikdo nevidí ta panoramata a Sněžku úplně na dosah. Nebo se pletu a třeba sis té Sněžky všiml? Na kopci je vrcholové
překvapení - servíruje se Janin utopenec přímo z kufru BMW - moc dobrý. Pozor - použité tácky neházet volně zpět do kufru! Po
občerstvení jedem zpět dolů a to přes Prkenný Důl a Žacléř ke Královci - zase hranice a zase polská. Tady všude jsou vidět haldy po
těžbě černého uhlí a taky nejvyšší kopec Špičák. Pak se točíme serpentinami k Trutnovu a odbočujeme na Úpici. Jedeme přes několik
unikátních mostů přes řeku Úpu až do Mlsárny u Edušky v Úpici – nejlepší zákusky v okolí
100 km (koukněte na web-mňam). Potom už zpět Dvůr Králové přes Hajnici a vytrvalci jedou už zase auty k ZOO, kde je projížďka večerním
Safari safaribusem. Po návratu volná zábava do pozdních hodin. Exceluje Rasty se svou kombinací, jak legálně vypít flašku jeho slivovice.
Všichni se řežem smíchy a zábava je zakončené koupáním některých jedinců ve venkovním bazénu. No co,když už byl napuštěný. A do
postelí!
V neděli ráno obvyklá činnost - balení, sledování mraků na radaru a odjezd. Ani jsme nestihli poslední skupinové foto. Ale
všichni dojeli domů bez nejmenších problémů a většinou za sucha. A to je dobře !
Děkuji ještě jednou všem za účast a disciplínu a
věřím, že jste poznali aspoň některá místa, o kterých jste ještě nevěděli.
Ať se ve zdraví setkáme na dalších srazech Venture!
Třeba Krkonoše nebo Orlické hory 2013 - 14!
P.S. Prej je mezi námi nějakej Tydýt, nevite, kdo to je? Není na nějaké fotce ?
