Velikonoce 2011 v Podyjí

Po ubytování a obídku v penzionu U Tesařů v Bítově, vyrážíme do Rakouska na moc pěkný asfalt, projíždíme Eibenstein s malou zříceninou a po pár kilometrech ženu naše oře do lesa. Po dvou kilometrech prašnou lesní cestou přijíždíme k hradu Kollmitzgraben, vysoko nad Dyjí. Rasty má Venturku zaprášenou nejvíc, protože jel poslední a je z toho hodně špatnej. Ale bylo to akční. Omlouvám se všem. Dál pokračujem na Raabs an der Thaya, kde děláme krátkou pauzu. Další etapu nechávám na Rastym, který zjistil při pohledu do mapy nedaleko odtud vesnici Süssenbach, kde v minulosti pracoval. Když jsme tam dorazili a zeptal se domorodců na bývalého šéfa, zjistil že jsme v jiném Süssenbachu a ten správný je o 40km dál. Pak nás pozval do svého rodiště, takže jízda mimo plán Rakouskem do Slavonic a přes Český Rudolec do Valtínova odkud pochází. Asi hoďku jsme se zdrželi před hospodou, něco pojedli a popili a zpátky do Bítova. Tam jsme ještě chvíli poseděli u piva a vínka a hurá na kutě. V neděli ráno za kuropění Rasty smývá prach z motorky a je spokojen. Po snídani vyrážíme k mostu přes Dyji s výhledem na hrad Bítov, děláme pár fotek a přesouváme se do Vranova nad Dyjí. V "parníku" u vody dáváme pití a po chvíli odjíždíme zas do Rakouska přes černej přechod se zákazem vjezdu. Nikdo nás nehonil. Po skvělém asfaltu našich sousedů míříme do malebného údolí vsi Hardegg s moc pěkným hradem. Slunce pálí jak v létě, takže nejsme až tak aktivní a jen lehce špacírujem. Po pokochání u hradu pokračujeme zpět do vlasti, do Šatova a známého malovaného sklípku. Nevšední zážitek, nelze popsat, nutno vidět. Holky si i cucli vína v zádveří. Odtud berem směr do Slupi k vodnímu mlýnu. Tak to je paráda s bezva průvodcem, bohužel se uvnitř nesmí fotit. Odpálil jsem dva záběry tajně. Asi po hodině a půl se vracíme na základnu přes znojemskou vinotéku, kde tankujeme. Tady začíná poprchávat, takže změna plánu a valíme k Bítovu. Mokneme a usycháme. Nic drastického, jen zpočátku velesilný boční vítr. V pět už sedíme u stolu a čteme z jídelního lístku, když v tom Rasty zjistil ještě otevřené muzeum tatrovek na návsi. Odbíháme od stolu a jdeme šmejdit do muzea. Po chvíli už řádně vyhladovělí dosedáme. Venku prší a my při jídle plánujem večer. Vítězí kulečník a popíjení vína z vlastních zdrojů, pan Tesař povolil. Cucáme, šťoucháme bílou a veselo je až do čtvrt na dvanáct. Ráno vypráskáme holky, dáme snídani, Rasty se s Katchabou vrací znovu do rodiště Valtínova a my s Milanem ještě pocouráme v okolí. Corštejn, hrad Bítov, pevná hráz socialismu a míru v Čížově, pak na polívku ( nicmoc ) do mlejna v Lesné, krátké pozastavení na návsi u muzea motorek, rozloučení a cesta k domovu. Bylo to fajn a je na co vzpomínat.