Krušnohorský Venture sraz a Obsazení Sudet 2012 Tisá u Ústí nad Labem 9. – 12. 8. 2012

Tentokrát jsme chtěli i my, Milan a Petr, pozvat naše kamarády, a samozřejmě i kamarádky, k nám do severních Čech. Respektive do Krušných hor.
Jelikož Petr pořádá ještě v klubu K1400 akci s názvem Obsazení Sudet, rozhodli jsme se tyto dvě akce spojit, a tím pozvat co nejvíce přátel jedné stopy.
Času na přípravy jsme moc neměli, a taky byl docela problém sehnat odpovídající ubytování pro tolik lidí na jednom místě, ale hlavně také místo, kde by byly naše stroje bezpečně zaparkované. Z několika málo možností padlo rozhodnutí pro hotel Camelot v Tisé.

Čtvrtek
Začíná nám den D.
V 16:00 odjíždíme s Pavlínou k hotelu, kde máme s Petrem domluvený sraz. Ten je už dávno na místě. Ubytujeme se tedy a provedeme poslední organizační pokyny s hotelovým personálem. Pak už jen netrpělivě vyčkáváme první návštěvníky. Kolem 17:00 se začínají sjíždět první účastníci. Za klub K1400 přijeli Patrik a Wodmen. Za Venture zase Miloš s Evíkem, Ota s Dášou, a také se seznamujeme s novými členy klubu Martinem a Monikou. Jelikož počasí není zrovna přívětivé, a na několika místech republiky prší, přesouvají Eda s Libuškou příjezd až na druhý den.
Večer probíhá v poklidné atmosféře plné diskuzí (foto č. 1). Jelikož je zítřejší cesta náročná na čas, a my musíme bezpodmínečně ráno v 8:30 odjet z hotelu, jdeme zavčasu spát. Někteří jedinci ovšem ještě zůstávají u baru a pokračují ve volné konverzaci.
Okolo půlnoci ze Severní Moravy vyjíždí Naki, který nás druhý den ráno překvapuje svou čilostí.

Pátek
Podle plánu opouštíme po vydatné snídani hotel v 8:30. Následně se k nám ještě přidává Slávek na červené Victorce z K1400.
Jedeme po úzkých silničkách podél hranice s bývalou NDR (foto č. 2) ve směru na Cínovec, kde se stáčíme do vnitrozemí směrem na Dubí, Osek, Litvínov, Horní Jiřetín a Jezeří. Zde zdoláváme první, a také poslední enduro vložku. Poté zaparkujeme u závory, která nás už nepouští dál na vyhlídku, ze které je vidět na státní zámek Jezeří, ale hlavně také na povrchový hnědouhelný důl ČSA (foto č. 5), kde pracuje 900 lidí a zásoby uhlí tu jsou do roku 2021. Dalších 750 milionů tun má být pod okolními obcemi. Po diskuzi o prolomení těžebních limitů odjíždíme.
Přes Záluží kolem chemičky (foto č. 6) Duchcov, kde si děláme malé tematické kolečko. Poté pokračujeme do Teplic, kde je otevřena nová prodejna a servis motorek TopMoto (foto č. 7). Zde se uskutečnila malá prohlídka, rychlé občerstvení, a jelo se dál.
Času je málo, nechceme se motat přes centrum Teplic, a tak jedeme po dálnici na Ústí nad Labem a Velké Březno, kde absolvujeme exkurzi v místním pivovaru stejného jména (foto č. 8). Já osobně si myslím, že nám toho moc neukázali – do hlavních provozů nás nepustili a dozvěděli jsme se akorát to, že dnes je výroba piva pouze o nákupu co nejlevnějších surovin, ze kterých následně vznikne tzv. euro pivo.
No nic, pojedeme dál. Lovečkovice, Mukařov a nejhezčí cíl dnešní výpravy – vyhlášená hospoda U Doušů v Kravařích, kde vaří řeznický mistr V. Douša (foto č. 9). Klasická vesnická hospoda, ale ta jídla! Žádných 150 druhů jídla na jedno brdo v jídelním lístku, ale jen pár jídel pěkně napsaných křídou na tabuli, kde si určitě každý přišel na své. Dokonce i sám mistr přišel s námi posedět. Škoda jen, že jsme přijeli o chvíli dříve, takže jsme si nemohli dát svíčkovou, která se právě dodělávala.
Zde nás dojíždějí naši přátelé z dalekého Českého Těšína, Eda s Libuškou. Současně se bohužel omlouvají Horácovi, že pro Jardovu nevolnost nemůžou dorazit. Škoda.
Po obídku následuje malá exkurze Vísecké Rychty vystavěné roku 1797 v Kravařích (foto č. 10). Ta patří mezi největší roubené stavby v Čechách. Pět komor v patře a trojpodlažní půda byly určeny k sušení chmele. Jenže kvůli teplu a plným bříškům se nikdo dovnitř nehrnul.
Zpět do sedel a jedeme. Sice jen půl hodiny do nedalekých Litoměřic, ovšem nejdřív ještě projedeme historickým městem Úštěk, kde se natáčely filmy ze starších dob, jako třeba Babička Stelly Zázvorkové, Kolja, Zdivočelá země, Rebelové či Zámek v Čechách.
Máme tu tedy Litoměřice a s nimi další oblíbenou činnost drsných motorkářů – návštěvu cukrárny s dortíky, kafíčkem a zmrzlinkou.
Litoměřické náměstí patří mezi jedno z nejhezčích v ČR (foto č. 3). Po kávičce se přesuneme opět jen o kousek do Terezína. Známé město především Malou pevností, kde je nad vchodem známý nápis ARBEIT MACHT FREI (=práce osvobozuje), a muzeem Ghetta (foto č. 11).
Čas je neúprosný, a tak se moc nezdržujeme a jedeme dál. Najedeme na nový, asi 5-ti kilometrový, úsek dálnice, který měl být slavnostně otevřen už před Vánoci, ale kvůli nedodržení stavebních podmínek se její otevření odložilo o půl roku. Popojedeme zase jen o kousek dál a máme tu pomník Přemysla Oráče ve Stadicích (foto č. 13), jehož příběh každý zná, a tak se opět posouváme dál. Trmice, Chabařovice, míjíme pomník Bitvy u Chlumce r. 1813, a opět najíždíme na dálnici. A to jen proto, abychom projeli nejdelším dálničním tunelem u nás, tunelem Panenská (foto č. 14). Tímto jsme vyčerpali dnešní program a jedeme do hotelu.
Po návratu následuje očista, večeře a neřízená zábava (foto č. 16). Přijíždějí ještě další účastníci. Jde o člena Venture klubu Aleše a jeho kamarády s kamarádkami ze Sázavského gangu. Hodiny utíkají ale pořád je co řešit, a tak ti, co to nestíhají, pokračují v debatě dál (foto č. 16).

Sobota
Opět byl odjezd naplánován na 8:30 ráno, ale nakonec se odkládá o 15 minut, protože v noci pršelo, a tak jsme všichni ještě z toho počasí celí zpomalení. Ráno se vítáme s, dnes již novým členem Venture klubu, Pepou z Chomutova.
Konečně odjíždíme a je nás pořádná tlupa 14-ti motorek (foto č. 25). Jedeme po mokrém asfaltu směr Hřensko (foto č. 18). V Děčíně se k nám ještě připojuje Petra známý na BMW GS.
Přejíždíme hranice do bývalé DDR a hned za přechodem soudruzi od Polizei měří 30-ti km rychlost. Na nás si ovšem nepřijdou. Projíždíme tedy Bad Schandau (foto č. 19), dodržujeme rychlost a míříme na hrad Hohnstein, kam dojedeme krkolomnou cestou až na nádvoří, a dokonce někteří jedinci vylezou až do věže (foto č. 4). Nyní nás čeká návštěva drážďanského Louise.
Počasí se už dávno umoudřilo a celou dobu nám dopřává sluníčka. U Louiseho na nás už delší dobu čeká Michal s Andreou, který se nemohl z pracovních důvodů účastnit od úplného začátku setkání. Naopak se zde s námi loučí Pepa z Chomutova. Asi každý prošel obchodem a někteří i něco nakoupili.
Další plánovanou zastávkou je známý zámek Moritzburg, kde se natáčela naše Popelka z roku 1973. Zaparkujeme na centrálním parkovišti (foto č. 20) a rozdělujeme se na dvě skupiny. Jedna, která jde na prohlídku zámku a druhou, co jde raději na bílou klobásu za 2 éčka. Jelikož se nám celou dobu nedaří držet časový plán a máme tak velké zpoždění, přichází na řadu plán B.
Zřejmě proto, že je každý dost unavený, nikdo neprotestuje proti přímé cestě po dálnici zpět do hotelu. Aby to nebylo až tak jednoduché, zvolíme ještě zastávku v Petrovicích v AIR Restauraci (foto č. 21/22). Zde se ještě rozhodne o tom, že si dáme pozdní oběd v nedaleké restauraci, kterou vlastní Petrův známý, a která navíc sousedí s vietnamskou tržnicí. Motorky pěkně postavíme „čongolíkům“ před stánky (foto č. 23), a jdeme se najíst. Odtud to máme do hotelu asi už jen 5 km, a tak nepospícháme.
Po návratu probíhá opět osobní očista a příprava na společné fotografování (foto č. 24). Přijíždějí muzikanti, a tak večírek může pomalu začít. Protože je to poslední letošní setkání, plánujeme, co bude příští rok, diskutujeme atd. Mezitím to děvčata pěkně rozjela na parketu (foto č. 28). Nenecháme se coby chlapi zahanbit, a rozjíždíme to také (foto č. 27). Večírek nabral pěkné obrátky a myslím si, že se každý dobře bavil. Obzvlášť, když se k muzikantům přidala Dáša (foto č. 30).
Večer jede na plné obrátky a navštěvuje nás další člen klubu, Láďa. Nepřijel jen tak, ale přivezl nám ukázat svůj nádherně dělaný stroj Moskvič (foto č. 26), a také nás pozvat na jarní Venture sraz do Sloupu. A jak běží večírek, tak i naše drahé polovičky obsazují bar (foto č. 29), a takhle to pokračuje pořád dokola až do 3. hodiny ranní.

Neděle
No a to nedělní ráno. Po snídani jedeme na rozhlednu Sněžník, kde ještě chvíli společně naposledy pobudem, a odtud se vydá už každý svým směrem k domovu (foto č. 17).

Ještě jednou děkuji všem za účast.
Bylo mi potěšením být s Vámi.

Milan

Sudety č.1 Sudety č.2 Sudety č.3 Sudety č.4 Sudety č.5

Sudety č.1

Sudety č.2

Sudety č.3

Sudety č.4

Sudety č.5

Sudety č.6 Sudety č.7 Sudety č.8 Sudety č.9 Sudety č.10

Sudety č.6

Sudety č.7

Sudety č.8

Sudety č.9

Sudety č.10

Sudety č.11 Sudety č.12 Sudety č.13 Sudety č.14 Sudety č.15

Sudety č.11

Sudety č.12

Sudety č.13

Sudety č.14

Sudety č.15

Sudety č.16 Sudety č.17 Sudety č.18 Sudety č.19 Sudety č.20

Sudety č.16

Sudety č.17

Sudety č.18

Sudety č.19

Sudety č.20

Sudety č.21 Sudety č.22 Sudety č.23 Sudety č.24 Sudety č.25

Sudety č.21

Sudety č.22

Sudety č.23

Sudety č.24

Sudety č.25

Sudety č.26 Sudety č.27 Sudety č.28 Sudety č.29 Sudety č.30

Sudety č.26

Sudety č.27

Sudety č.28

Sudety č.29

Sudety č.30