Ahoj klubáci a další naši přátelé!
Když jsem před půlrokem plánoval sraz v Kravinci, moc jsem si přál rekordní účast
Venturek.
Skutečnost, že jsme se sjeli v tak hojném počtu mne nakonec ani nepřekvapila, neboť jsme dobrá parta a bylo jen otázkou času
kdy se nás sjede co nejvíc. Každopádně jsem byl z toho šťasten. Společné setkání na nádvoří plzeňského pivovaru klaplo a po hodince
pauzičky jsme spanilou jízdou Plzní směřovali do nedalekého Černotína. Kamarád Pepa "Tyfus" nám připravil v Kravinci špičkové zázemí k
všeobecné velespokojenosti. Večer jsme probrali všechno možné, dobře pojedli, popili a zaskotačili si při reprodukované hudbě a pak
natěšeni na páteční vyjížďku šli na kutě.
Počasí nám přálo a my kolem deváté vyrazili přes Plzeň do Zruče k Tarantíkovým,
podívat se na jejich soukromou sbírku letadel. Je až neuvěřitelné, co všechno dokázali za porevoluční léta natahat na zahradu. Odtud jsme
se vydali kolem obrovského kaolinového dolu u Kaznějova do prastarého městečka Úterý nedaleko Konstantinových lázní. Úterý si
několikrát vyhlédli i filmaři a nejvíc si zahrálo v seriálu " Zdivočelá země ". Blížil se čas oběda a my se asi po hodince pauzy vydali
do Plané, kde byl dohodnutý oběd s přesnými údaji o počtu lidí, času příjezdu a druhu vybraných jídel. Jaké však bylo naše
rozčarování, když ani po devadesáti minutách nás nebyli schopni obsloužit a pak ještě několik porcí kuchtík zkazil. Někdo to i vzdal a
nejedl a navíc jsme ztratili přes hodinu času. Následovala cesta přes Tachov do Světců a návštěva druhé největší jízdárny v Evropě.
Po zajímavé prohlídce odjíždíme do Stříbra a děláme fotečky před krásnou radnicí. Mezitím prodlužuji telefonicky hodinu příjezdu do
cukrárny v Horšovském Týně. Těch necelých třicet kilometrů jsme jeli opravdu svižně. V cukrárně na nás počkali až do půl šesté,
takže vše OK. V těchto květnových dnech při výročí osvobození vlají všude na Plzeňsku americké vlajky a pořádají se různé akce.
Nejinak tomu bylo i v Horšovském Týně, kde si to den po naší návštěvě přímo na náměstí Adofa Hitlera rozdávali Amíci s Němci. Z
Horšáku jsme se spokojeni vraceli na základnu a užili si zase další pěkný večer.
Sobotní ráno bylo chvílemi zamračené, ale nám
neubralo na náladě. Bylo jasné, že slunce přeci jen vyleze. Vydali jsme se směrem přes vodní hrad Švihov do Domažlic. Tamější téměř
přeplněné náměstí bylo přímo uprostřed na dobrou hodinku dekorováno našimi krásnými stroji a my šli na kafíčko nebo jen tak bloumat.
Posléze jsme vyrazili přes hranice do Bavorska a vychutnali příhraniční kochací silnici z Furth im Wald přes Velký Javor do Železné Rudy.
Nad Šumavou sice ležela deka, ale jelo se skvěle po suchém asfaltu. Udělali jsme dvě krátké pauzy a vraceli se zpět do Česka. Z Rudy jsme si
to namířili ke kamarádovi na oběd do hospůdky Na Kovárně ve Velharticích. Majitel Milan "Max" ji pojal tak trochu jako muzeum a je stále co
vylepšovat. Občas tam taky přiložím ruku k dílu. Velkým překvapením pro mnohé návštěvníky je v domě téměř 200 let stará stále
funkční kovárna. Nedaleko od hospůdky lze také navštívit zajímavé muzeum minerálů ze Šumavy i jiných lokalit. Z Velhartic odjíždíme
směrem na Klatovy a Přeštice a když se blížíme k základně, zajedeme si do westernového zapadákova Halter Valley. Zcela sami ve městě
duchů - bezva atmosféra. Prolezli jsme co se dalo, ale najednou se obloha děsivě zatáhla a my na posledních dvou kilometrech před Kravincem
trochu zmokli. Sotva jsme zaparkovali mašiny pod střechu, přišel ten správnej ceďák. Třetí večer proběhl stejně vesele jako ty předešlé
a my si připíjeli na celkový úspěch akce.
Vám zúčastněným proto ještě jednou moc děkuji a těší mne vaše spokojenost s programem
i s faktem, že jste projížděli mnohé cesty v této oblasti poprvé.
Kompletní foto na rajském.
Čauky Mirlos
