Když jsem v Orlických horách slíbil, že uspořádám setkání na Moravě, pracovně jsem jej nazval Mikulovsko 8.5. - 11.5.2014 . Nakonec z Mikulova byly Čejkovice a akce se přejmenovala na “BOBULE TRIP”, název který se ujal. Tedy pár postřehů z Bobulí. Sjeli jsme se ve čtvrtek 8. 5. V penzionu Albor v Čejkovicích, kde nám vyšli s ubytováním vstříc, myslím, že bylo pěkné, motorky jsme měli před okny a tak se mohlo bezstarostně spát, ovšem pokud se některé mašince nestýskalo po páníčkovi.
Na první večer jsme domluvili ochutnávku vín u majitele penzionu. Prohlédli jsme si jeho vinařství a ochtnali jsme opravdu jen pár jeho vzorků. Vína neměl špatná, co se týče kvality, ale kvantita a cena ochutnávky už tak dobrá nebyla, myslím, že nás vzal na hůl. Ale všechno špatný pro něco dobrý, po kvalitní snídani jsme v pátek ráno vyjížděli včas a střízliví.
Den druhý - pátek
Trasa vedla směrem na jih, přes Podivín na
první zastávku, zámek Lednice. Po procházce parkem jsme pokračovali dál na Valtice, kde jsme přejeli do Rakouska. Projeli jsme kolem hradu
Falkenstein do obce Drassenhofen, kde jsme byli očekáváni u soukromého biosedláka a vinaře pana
Strebla. No a protože jeho sklepmistr pan Havran je Mikulovák a kamarád, srozumitelně nám ukázal jak se dělá biozemědělství i biovíno
v Rakousku. Po ochutnávce – víno jen tandemistky – jsme do každé motorky vzali po dvou lahvích a vyrazili zpátky do Čech, směr oběd
Mikulov, kde se k nám přidal Eda s Libuškou. Odpolední cesta vedla přes Věstonice Pálavou do Klentnice na zákusek do kavárny na faře. Odtud jsme se vraceli přes Velké Pavlovice a další moravské vesničky
zpět do Čejkovic. Po večeři jsme se sešli na dvoře penzionu za účelem likvidace zásob nakoupených v Rakousku. Myslím, že i tento večer se
vydařil.
Den třetí – sobota
Opět po kvalitní snídani ale ne všichni úplně fit jsme odjížděli po cyklostezce mezi vinohrady
do Vrbice, která patří mezi moravské klenoty, jak architekturou sklepů, tak výhledem do kraje. Cesta byla náročnější, ale všichni
potrvdili své řidičské kvality. Potom už jsme projeli Bořetice, Němčičky a opustili jsme laskavou vinařskou oblast a jeli bojovat s
Napoleonem ke Slavkovu. Prohlédli jsme si Mohylu míru, zavzpomínali na naše předky, protože kdyby měli Venturky, tak by se určitě nebojovalo
a jeli do Slavkova na zámek na oběd. Zde nás nechali vjet na zámecké nádvoří, abychom měli krasné foto na památku, což Mirlos jako obvykle
zvládl na 100%.
Ze
Slavkova se jelo přes Buchláky do cukrárny na zákusky a kávičku, tradice je tradice a musí se dodržovat. No a pak rychle zpátky do Čejkovic.
Počasí k nám bylo milosrdné, svítilo sluníčko a I když občas to vypadalo na déšť, zvládli jsme celý den se suchou gumou. Po večeři
jsme se vydali na procházku na zámek a na ochutnávku k panu Konečnému, kterého všem vřele
doporučujeme. Jeho přístup k žíznivým a vínachtivým hostům ale i vzorně připravená ochutnávka - výborné víno, uzené, škvarková
pomazánka a chléb, myslím že mu nebylo co vytknout. O kulturní vložku se postaral kamarád Vančura, za dopravodu Rastyho a s kytarou a foukací
harmonikou a tak se zpívalo do pozdních nočních hodin.
Den čtvrtý – neděle
To už začalo pršet a my se rozjížděli s
přáním, aby té vody nebylo příliš. Ale všichni se vrátili domů v pořádku a doufáme, že s pěknými zážitky. Motorkám I vínu zdar a
zase někdy příště na Moravě.
Ota H.
Další fotogalerie ZDE.
